Páření - Inkubace vajec
Paření Elaphe guttata
Na začátku bych rád podotkl, že je třeba mít k páření dospělé užovky, samice aspoň 100 cm. Jednak z toho důvodu, že čím menší a mladší, tím větší riziko zadržení vajec a možného úhynu, ale také tím, že tak následně můžete zastavit vývoj užovky. Ono taky čím delší, tím kvalitnější a početnější snůžka. Co se týče samců, zde už netřeba tak razantně dodržovat délku, nicméně řekněme od těch 90 cm, tak aby bylo i samcovo sperma kvalitní.
Jako stimul k úspěšnějšímu páření doporučuji před tímto aktem užovky zazimovat. Po jejich odzimování můžete užovky k sobě klidně připustit a čekat co se bude dít. Jsou tací chovatelé, kteří samce připustí k samici pouze večer po narosení terária na 1-2 hodinky a po aktu je odeberou a následně to opakují každý večer po dobu řekněme 7 dní. Jde o to, že samice vydává pach, kterým samce vábí a kdyby byl samec u samice déle, mohl by si na tento pach zvyknout a následně ztratit o samici zájem.
I přes to co jsem výše uvedl, dávám po odzimování samce k samici nastálo. Nikdy se mi nestalo, že by samec o samičku jevil zájem pouze jeden den ale naopak páření (kopulace) probíhala i přes den, či noc několikrát a opakovaně za sebou. Samotnému páření mohou předcházet jakési námluvy, kdy se samec snaží dostat samici na záda a trhavými a škubavými pohyby se ji snaží naznačit, že je připraven. Samička to však nemusí hned respektovat a tak může samci v teráriu utíkat. Proto můžete sledovat nahánění po teráriu, nebo také slyšet velmi hlasitý rámus v teráriu. V momentě kdy je samice svolná, nadzvedne samec svým ocasem ocas samičce a pronikne svým hemipenisem do samiččiny kloaky. Samotné páření může trvat i hodinu, kdy užovky jakoby vedle sebe jen leží. V této chvíli doporučuji užovky ničím zbytečně nerušit.
Velmi důležité také je, nekrmit v období páření samce. Hlavně z toho důvodu, že by pak v důsledku trávení kořisti jen ležel a odpočíval a o samici nejevil zájem. Velmi často se také v tomto období objevuje nechuť samce ulovit jakoukoliv kořist a může se to protáhnout i na 4 měsíce. Je to z toho důvodu, že pak má neustále chuť se pářit a potrava jej nezajímá. Samice po napáření zpravidla ještě 1-2 týdny loví, ale pak většina samic ztrácí do vykladení snůžky zájem o předkládanou potravu. Takže netřeba mít strach, že had přestal jíst.
Po napáření samička naklade v rozmezí 30-45 dnů snůžku čítající dle velikosti samice 8-25 vajec. Vejce je třeba umístit do inkubátoru, kde se po cca 60-90 dnech (dle teploty v inkubátoru) líhnout mladé užovky.
Paření Boa conatrictor
Inkubace vajec
Takže pokud Vám samice po plánovaném (i neplánovaném) páření vykladla snůšku vajec, je třeba vejce někam umístit. Oním někam je myšlen hlavně inkubátor. Na trhu je mnoho typů inkubátoru od suchých po vlhké a inkubátory vyrobené podomácku nebo je možné zakoupit již profi inkubátory.
V mém chovu se mi osvědčil suchý inkubátor. Jde o inkubátor, kde teplo uvnitř inkubátoru zajišťuje vrchní topení, tudíž se vlhko udržuje v substrátu a nehrozí nám srážení vody na horní stěně a skrapávání kapek vody na samotná vejce. Tento inkubátor je cenově dostupný a hlavně - můžete si jej při troše šikovnosti zhotovit sami.
Je to vlastně skleněná nádoba (řekněme nízké akvárium) na jehož dno a boky je nalepen polystyren o tloušťce 1,5 cm. Jako víko pak slouží odřezek polykarbonátové desky na které je uchycen topný kabel o síle 25W. Teplotu uvnitř inkubátoru mi hlídá termostat RT-2, automatickým spínačem. Za dobu co vejce inkubuji jsem také přišel na to, že u těchto typů netřeba nějakých ventilátorů pro přívod čerstvého vzduchu. Vždy postačí, když víko jednou denně nadzvednete (vzduch se uvnitř inkubátoru vymění) a vejce se takto inkubují zcela bez problémů. Jak jsem již výše napsal, samotný inkubátor není nikterak náročný na výrobu a jsem přesvědčený, že každý trochu šikovný chlap, nebo hoch či dívka je schopen/a si takový inkubátor zhotovit sám.
Takže inkubátor již máme. Samotná vejce ale musíme umístit na nějaký substrát. Mě osobně se nejvíce osvědčil vermikulit. Před samotným uložením vajec na tento substrát vermikulit spařím vařící vodou a pak nechám vychladnout. Potom z něj vymačkám přebytečnou vodu. Je třeba dbát na to, aby substrát nebyl mokrý, nýbrž pouze vlhký (při stisknutí substrátu spadne maximálně 1 nebo dvě kapky). Na takto připravený substrát pak pokládám vejce, která do poloviny výšky zahrabu. V samotném inkubátoru je pak potřeba udržovat konstantní teplotu, nejlépe kolem 28°C a také vlhkost. Tu jsem nikdy ale neměřil, takže Vám přesné hodnoty neudám. Každopádně na dno inkubátoru spolu s vejci umisťuji vždy jednu nádobku (vaničku) s vodou, která mi potřebnou vlhkost při inkubaci udržuje. Mláďata si na svět kožovitý obal proříznou (častokrát na vícero místech) vaječným zubem, který následně ztrácí. Z vejce pak ještě cca 36 hodin jen tak "vykukují", než se rozhodnou vejce opustit a začnou tak nový život.
Co ale dělat, když jsem snůšku nečekal a vermikulit není po ruce? Je mnoho alternativních řešení. Dočasně (nebo i po celou dobu inkubace) můžete použít i jiné substráty. Někomu se osvědčil lignocel, jiným zase mech, dalším pak rašeliník.
Při inkubaci je třeba pro správné líhnutí dodržovat také určitá základní pravidla, mimo podmínky, které jsem výše uvedl. Tak tedy: Objevíte-li v teráriu snůšku vajec a vidíte, že samice stále vejce klade, vyčkejte pokud možno až samice vyklade poslední vejce. Při časném odebírání vajec by jste samici mohli polekat a ta by zbylá vejce mohla zadržet - co je důsledkem popisovat nemusím. Dále. Objevíte-li snůšku třeba ráno (podobně jako já poprvé) a vejce budou navzájem slepená, nesnažte se je od sebe odtrhovat nasílím. Můžete poškodit kožovitý obal a vejce je pak nenávratně pryč. Zkuste od sebe oddělit jen ta, která půjdou a zbylý "hrozen" radši uložte tak jak je do substrátu. Následně zahrabejte tak, aby byla vejce aspoň trochu v substrátu (ne však zahrabat úplně). Důležité také je s vejci příliš nemanipulovat, neobracet a neotáčet! Vejce užovek se nelíhnou jako vejce ptačí, která se nahřívají a pak otáčí. Tak jak vejce uložíte do substrátu, tak v takové poloze by se měla líhnout až do samotného vylíhnutí mláďat.
Může se ale také stát, že i přes dodržení všech těchto podmínek i pravidel se začnou po nějaké době vejce propadat, plesnivět, žloutnout, zapáchat a podobně. S největší pravděpodobností půjde o vejce neoplozená a i kdyby jste se snažli sebevíc, nic s tímto stavem neuděláte. Není to tedy způsebeno tím, že jste něco zanedbali, ale přírodou. Taková vejce odstraníme co nejdříve, aby nám třeba plíseň nepřešla na zdravá vejce.
Nutno říct, že není nic lepšího pro každého chovatele, než vidět, že se odchov podařil a ta malá stvoření se líhnou na svět. Do budoucna přeji všem, kteří se o odchov budou pokoušet mnoho štěstí a samozřejmě také radosti.
Čerpáno z internetu